Příběhy

Uzdravení po potratu: “Máte plné právo být smutná – nebo cítit úlevu”

  • ČTENÍ ČAS 10 MIN
  • ZVEŘEJNĚNÉ 02 listopadu, 2023
  • AUTOR Donna

Hlavní poznatky

  • Urška Grahornik vypráví svůj příběh o vypořádaní se s bolestivou menstruací, o svých zkušenostech s hormonální antikoncepcí a potratem.
  • Vysvětluje těžká rozhodnutí, která musela učinit, pocit ztráty a cestu k emocionálnímu uzdravení.
  • Urška se domnívá, že ženy, které uvažují o potratu, se nemusí cítit zahanbeně nebo provinile bez ohledu na to, jak se nakonec rozhodnou.

UZDRAVENÍ PO POTRATU

Máte plné právo být smutná – nebo cítit úlevu

V upřímném rozhovoru s Donnou nás Urška Grahornik ze Slovinska, 33-letá profesionálka pracující v marketingu, provází svým životem s otevřeností, která je nejen dojemná, ale i inspirativní. S jasnozřivou upřímností mluví otevřeně o svém boji s menstruačními bolestmi, nedostatkem citlivosti ze strany poskytovatelů zdravotní péče a emocionálními následky potratu.

Dnes obhajuje tělesnou autonomii a emocionální pohodu žen. „Máte plné právo být smutná, cítit se prázdná nebo se posunout dál a najít úlevu,“ řekla nám upřímně v nedávném rozhovoru.

Urško, děkujeme, že jste si našla čas na společné posezení. Mohli bychom začít tím, že se vrátíme trochu zpět v čase k vaší první menstruaci? Jak na ni vzpomínáte?

Moc jsem se těšila, až to dostanu. V té době mi bylo 16 a všechny moje kamarádky ve škole to už dostaly. Chtěla jsem být součástí skupiny a zapojit se do konverzací. Když se konečně objevila moje první menstruace, byla slabá a nekomplikovaná. Necítila jsem žádnou bolest, jen pár kapek krve. Ale pořád jsem byla tak šťastná, že jsem to dostala. Měla jsem pocit, jako bych se stala ženou. Ale, bohužel, bezbolestná menstruace netrvala dlouho.

A co se stalo pak?

Po roce, když mi bylo 17, jsem začala užívat antikoncepci. Antikoncepční pilulku jsem užívala tři roky a stále jsem měla pravidelnou menstruaci. Když jsem dosáhla 19 let, moje gynekoložka mi řekla, že antikoncepce, kterou jsem užívala, byla velmi „hormonální“. Pak navrhla, abych přešla na něco „lehčího“, ale kvůli této změně jsem najednou přestala menstruovat.

Po šesti měsících jsem se vrátila ke gynekoložce, abych ji vysvětlila situaci, ale její reakce byla naprosto děsivá. Řekla mi, že moje ztráta mojí menstruace není ve skutečnosti nic zvláštního a že bych se s tím měla vyrovnat, protože kvůli tomu nezemřu. Uběhly další tři měsíce a když se mi zdálo, že moje menstruace není v dohlednu, rozhodla jsem se přestat užívat antikoncepci úplně.

Nakonec se menstruace vrátila, ale už to nebylo stejné. Byla nesmírně bolestivá. V nejhorším případě jsem zvracela nebo jsem prostě strávila hodiny ležením na podlaze v koupelně. Od té doby mě menstruace bolí – někdy je to zvládnutelné, jindy zcela vyčerpávající.

Co jste užila nebo si vzala ke zmírnění bolesti? Co vám pomohlo nejvíc?

Ze začátku mi pomáhal paracetamol, později jsem potřebovala něco silnějšího, jako naproxen nebo vyšší dávky ibuprofenu, které mi dala máma. Obzvláště špatné bylo, když jsem nechala bolest, aby mě ovládla.

Časem, když lépe pochopíte, jak tělo funguje, dokážete předvídat, kdy přijde menstruační bolest a dokážete včas zareagovat. Pocity v břiše jsou nezaměnitelné.

Často začnu krvácet bez komplikací, ale bolest přijde další den. Zpočátku je to jen bolest s nízkou intenzitou, která může trvat několik hodin, ale pak začne pulzovat a je stále silnější. Často ji doprovází zažívací potíže.

Dozvěděla jsem se, že kromě léků proti bolesti také pomáhá mírné cvičení, i když je to třeba jen procházka venku. Někdy si také uvařím mátový čaj, ale většinou jen vlezu do postele a přikryju se dekou.

Jak jste zvládala tuto bolest v práci?

Když jsem studovala, pracovala jsem v baru. Tam se prostě jen usmíváte a snášíte to. Poté, co jsem změnila práci a začala pracovat v kanceláři, jsem začala být ohledně své menstruace a bolesti otevřená. Kolegové mě vždy podpořili, zejména ženy, které také trpěly bolestivou menstruací. Na toaletách v kanceláři byly tampony a další hygienické potřeby, které jste mohly použít.

Na koho jste se obrátila, když jste poprvé začala menstruovat? Nebo jste si musela všechny informace zjistit sama?

Úplně sama. Doma jsme nikdy nemluvili o menstruaci nebo o tom, jak používat tampóny nebo vložky. Máma schovávala vložky na dno koše na prádlo. Mohla jsem si je vzít, ale nikdy jsem s ní o menstruaci nemluvila.

Většinou jsem o tom mluvila s kamarádkami, protože je to pro mladé dívky zajímavé a fascinující téma. Vzpomínám si, že když jsem vyrůstala v polovině první dekády po roce 2000, tampony byly například velmi populární a často byly předmětem konverzace.

Kdybyste měla dceru, jaké informace o menstruaci byste jí poskytla?

Pokusila bych se ji nasměřovat. Řekla bych jí, že každá dívka má jiné zkušenosti a pokud má bolesti, existuje spousta věcí, které může vyzkoušet nebo použít. Také bych jí ukázala, kde si může tyto produkty koupit a vzala ji tam.

“Ať už se o potratu rozhodnete jakkoli, není důvod cítit hanbu nebo vinu. Stále máte plné právo být smutná, cítit se prázdná nebo naopak cítit úlevu a jít ve svém životě dál.“

Urška se bezvýhradně zasazuje o autonomii dívek a žen+, které čelí možnosti jít na potrat, včetně toho, jak by se měly cítit a přemýšlet o svém rozhodnutí.

Kdy si myslíte, že je ten správný čas zapojit se jako rodič?

Myslím, že to záleží na konkrétní osobě a na tom, jak rychle se vyvíjí. Pravděpodobně budete jednoduše vědět, kdy je připravena na tento rozhovor. V mém případě bych byla raději, kdybych si o tom mohla promluvit, když mi bylo 12 let. Tak ráda bych tehdy slyšela, že menstruace je normální měsíčně se opakující proces, ale že je také normální, pokud ji v tomto věku nemáte.

Můžete nám také říct o své první zkušenosti s antikoncepcí?

Opravdu jsem si myslela, že jsem otěhotněla a šla ke gynekoložce. Chtěla mě trochu vyděsit tím, že řekla, že jsem těhotná, i když jsem se později dozvěděla, že nejsem. Udělala mi krevní test, který měl určit, jestli jsem těhotná. Když přišel negativní výsledek, řekla mi, že by to měla být lekce pro příště. Takhle jsem dostala své první prášky (antikoncepci), ale zdaleka to nebyl příjemný zážitek.

Když jste si prošla potratem, jaké pocity a myšlenky se vám v té době honily hlavou?

Bylo mi 24, když jsem se zamilovala, vdala a otěhotněla. Nebylo to plánované, ale byla jsem šťastná. Můj tehdejší manžel byl z USA a vrátil se tam, zatímco já jsem zůstala v Evropě, kde jsem potřebovala dokončit studium. Brzy mi řekl, že není připravený mít dítě a že ještě máme čas. Hodně jsem přemýšlela o tom, co udělat, ale nakonec jsem se rozhodla jít na potrat.

Ve třetím měsíci těhotenství jsem šla ke gynekologovi a požádala o zákrok zvaný dilatace a kyretáž v kombinaci s odsáváním, při kterém se odstraňuje tkáň zevnitř dělohy. Pochybnosti přišly, když jsem ležela na nemocniční posteli, ale dneska vím, že jsem prostě nebyla připravená.

Po zákroku jsem začala silně krvácet, protože lékaři oblast dostatečně nevyčistili. Musela jsem jít na zákrok podruhé, což bylo velmi bolestivé, protože jsem měla pocit, že znovu prožívám stejnou zkušenost. Také nikdy nezapomenu na křeče a bolest, jak fyzickou, tak emocionální. Připadalo mi, jako by část mě ten den prostě zmizela.

Jak se po takovém zážitku uzdravíte?

Smutek a prázdnota mě tíží dodnes. Někdy mám noční můry a znovu prožívám fyzickou bolest, kterou jsem zažila. Nebylo to snadné, ale našla jsem si cestu ven. Také jsem cítila, že to musím zvládnout sama, protože jsem prostě nedokázala vysvětlit někomu jinému tu prázdnotu, kterou jsem cítila. Především jsem si já sama musela odpustit rozhodnutí, které jsem udělala. Také jsem si uvědomila, že i kdybych se rozhodla si dítě nechat, nebyla bych mu schopná nabídnout vše, co by si zasloužilo.

Jak tato zkušenost ovlivnila vaši citovou připravenost, když jste později v životě čelila samovolnému potratu?

Po zhruba 8 letech od potratu, když mi bylo 32, jsem si prošla další takovou zkušeností. Byl to samovolný potrat; srdce dítěte přestalo bít v šesti týdnech věku. Poslali mě do nemocnice na potratovou pilulku. Tentokrát jsem věděla, co mám očekávat. Byla jsem také emocionálně mnohem stabilnější a lépe připravená, protože jsem stejně nemohla nic jiného dělat. Bylo snazší jít dál. Také můj partner mi byl obrovskou oporou; byl chápavý a velmi empatický.

Co byste řekla dívkám a ženám+, kteří také čelí rozhodnutí, zda jít na potrat?

Chtěla bych, aby věděly, že pokud se rozhodnou jít na potrat, není na tom vůbec nic špatného. Neměly by však toto rozhodnutí brát na lehkou váhu. Tělo se zotaví, ale mysl a srdce – to je jiný příběh.

Poučila jsem se však, že ať už se rozhodnete jakkoli, není důvod cítit hanbu nebo vinu. Stále máte plné právo být smutná, cítit se prázdná nebo naopak cítit úlevu a jít ve svém životě dál. Je také v pořádku podělit se o svůj příběh a vyhledat pomoc. Můžete jít k terapeutovi nebo vyhledat podporu u své rodiny nebo přátel. Ale to podstatné je, že kvůli tomu nejste špatný člověk, jste taky jen lidská bytost.

Tento rozhovor vedeme, zatímco vy čekáte své první dítě. Řekla byste, že vaše zkušenost ovlivnila, jak přemýšlíte o těhotenství a mateřství?

Nezměnilo to nic na tom, že jsem se chtěla stát maminkou a zažít těhotenství se vším, co přináší. Ale začala jsem si vážit emocionální podpory, protože jsem věděla, že ostatní ženy prožívají totéž. Proto chci mluvit otevřeně o své zkušenosti a sdílet ji s ostatními.

⁠✿ ✿ ✿

Důležitou součástí našeho poslání tady v Donně je poskytnout platformu pro lidí, jako je Urška. Chceme zesílit jejich hlas, abyste vy mohly najít sílu, útěchu nebo povzbuzení v příbězích skvělých žen+ ze všech oblastí života.

Přehled článků
This site is registered on wpml.org as a development site.